Císařsky řez

18. ledna 2017 v 13:03 | RegcaIn
Přestávala mi fungovat placenta, cca dva týdny před termínem porodu. V porodnici mi dali tabletku vyvolání porodu. Ráno se vzbudím odpočatá ale porod nikde.... ''Máte špatné ozvy''.Řekli doktoři. ''Půjdete na císařsky řez.'' Říkám si, tyjo musim zavolat manželovi. Hned po telefonu mě odvážejí na sál. Jsem tam sama, klepu se jako můj pes na veterině a nejde to zastavit. Prostě se mě zmocnil nekontrolovatelný třes. Pichli mi injekci do zad a pak jsem si lehla a doktor zacal z operací. Byla jsem nervózní. Zdálo se to věčnost. Pomalu se prořezavali jednotlivým i vrstvami mého těla a pak ze mě vydávali dítě. Přesněji tahali. A jednotlivé tahy cítíte. Malem jsem vyklopila obsah žaludku. Netrvalo to dlouho, ale mi se to zdálo jako věčnost. Manžel dorazil hned po operaci. Utisujici léky mi brzy přestaly účinkovat a ja se dvě hodiny trapila v bolestech. Špatně jsem ty rány snášela. Citila jsem jako by mě teprve řezali. Po další injekci proti bolesti to bylo už lepší. Další den jsem už musela sama chodit a fungovat. Ránu jsem pořád citila a chodila jsem v předklonu, jako stará bába. Ale cobychom my matky nevytrpeli pro své děti. Doufám že to změní nazor lidí na to že porod císařskym řezem je pohoda, nebo že žena dítě neporodila ale pouze ho z ní vyndali.....
 

Dnešní svet je iluze

29. října 2016 v 21:02 | RegcaIN
Dnesni doba je no jak to říct slušně, na prd. Žijeme v.materiálním světě kde peníze ovládají vse. Musime brzy vstávat. To znamena nastelovat si budik a nasilne probouzet sve tělo drive nez je pripraveno, něž samo stačí nastartovat organy a smysly. Tak co nevadi dame si kafe nebo energetak a rychle mažeme do prace. Tam otročíme osum až 12 hodin za papirky, které si system vymyslel, kterym rikame penize. Tak se.stavame otroky systému. Vymysleli ksme.si krasnou hru na.kupovani a prodávání. Hru na penize. Jako by země a.půda nebyla.k dispozici všem. Jidlo z prirody. Mame.sice techniku a muzeme si ledacos takzvaně koupit.ale.jsme.štastní? Myslim že ne. Myslime.si ze čím bohatsi budeme tim budeme šťastnější ale neni to pravda....Honime.se.za preludem. Veci ktere nam mely.slouzit nas ovladaji. Deprese je uz normalni....Uz to ani neni nemoc. Dejte si antidepresivum a.sup.zpet do kolobehu.

Neboj se byt tvůj

12. října 2016 v 10:52 | RegcaIN
Neboj se byt svůj. Ale co to má v dnešní době znamenat? Jak byt svůj v práci? To moc nejde leda v super koliktivu, což se moc nestává.... Doma? Musime být rodiči, vychovávat naše děti. Nemuzu priji domů a rict kur_a to byl na hovno den a zavřít se v ložnici se sluchátky na uších s oblibenym CD. Jsem totiž rodič a ten musí jit dětem příkladem. Budoucnost je v nich. A pokud se vam nelíbí jak se dnes k sobě lidé chovají, naučte své deti, budoucí generaci, jak se chovat. Během života mame narok byt svůj, během dětství a dospívání. Během života ale musime příjmat určité role. Role rodiče, zamestnance, prarodiče. A podle toho bychom se měli chovat. Být svoji můžeme být s přáteli při společných aktivitách, pokud máme štěstí, tak s manželem. Problémem je že lidi chcou byt svoji pořád. Nemaji uctu k starší, respekt k nadřízeným, slušné chováním k podřízeným..... Nerikam nikomu že nesmí být svuj, ale lidi proboha vas prosim všeho s mírou. Takhle se naše společnost nikam neposune. A už vůbec ne k dobru.
 


Cizi doba

12. října 2016 v 10:36 | RegcaIN
V dnešní době jsme si jako lide prostě cizí. Připadá mi že se s postupujícími technologiemi vpřed my lidé postupujeme vzad. Mam moderni telefon na něm facebook a zpousty lidí v přátelích. Osobně se stykam tak se čtyřmi z nich. Ale je přece pochopitelné že vaši přátelé na vás nemají čas. Nebo ne? Ja tvrdím že kdo opravdu chce, čas si prostě najde. I když v dnešní době je to čím dál obtížnější. Práce zhltne většinu našeho času. Ani jsem si neuvědomila jak se to stalo. Najednou jsou z přátel známí. Člověk se zdráhá oslovit nekoho cizího. Třeba zeptat se na cestu a podobně. Nekdy se stane že se se mnou zapovídá nějaká starší paní a mě to vubec nevadi. Je to ještě ta generace, kdy si lidé byli blíž. Sousedé v paneláku si půjčovali sůl, nebo cukr, když v průběhu vaření došly. Ja si to taky jako malá pamatuji. Dnes se vam nikdo nenabídne že vam pomůže s těžkou taškou, nebo vynést kočárek do schodů. Nekdy musím požádat vice lidí, nebo dokonce křičet nekolikrat aby mi lidi v autobuse uvolnili místo pro kočárek. Nechápu proč jsme si cim dál víc cizí. Možná to je i tim že rodiče nemají cas vychovávat své děti díky zaměstnání a nebo prostě nejsou ochotni udělat si čas. Musí se věnovat konickum nebo alkoholu..... Všude do nas tlačí že jen silní jedinci přežijí a že se mame starat především o sebe a uspokjovat své potřeby. Jenomže si neuvedomujeme jak uz nam záleží jen na sobě samém, na nasem egu. Ale ve finále se honime za necim co vůbec nepotřebujeme. Mame drahy telefon pěkné selfie na fb.... Ale nemáme vztah se svymi dětmi, nezname je. Pritom v dnešní době bychom měli být mnohem obezretnejsi a hlavně udrzovat sociální kontakty, na živo. Budeme pak šťastnější.

život ve tmě

3. října 2016 v 21:50 | RegcaIN
Manželství se pro mě stalo životem ve tmě. Bez vyhlídky na zlepšení. Kdo by to byl řekl, že se to pokazí tak rychle. Stačilo přivést na svět chtěné dítě a bylo.... Někteří muži to zkrátka nezvládají. Můj se vrátil do puberty. Pořád jen telefon a hry nebo messenger..... Už spolu neděláme nic. Prostě zásek. Nevím co se děje. Dnes je na mobilu dokonce ve vedlejší místnosti. Tak asi přejmenuju blog na blog zoufalé comanželky ha 😃. Tak si nacházím vlastní koníčky. Chodím s malým na plavání a taky nakupuju oblečení pro radost. Obědnala jsem si botky od Baťi co byly v akci. Taky cchodím ven s kámoškou co má.Taky syna. Takže holky pokud jste na tom podobně nezoufejte. Neoplatí se to. Najděte zpět samy sebe a oprašte kontakty z diáře. 😉 Já zaplňuji ten čas smysluplně a bez manžela. Doufám že až malý povyroste tak si už bude snad víc s ním hrát.. . Uvidím ...Bude to znít komicky ale ptám se sama sebe jestli je možné, aby mi manželství zničil dotykový telefon??? 😨. Zatím pa pa ženy to je dneska všechno

Deprese?

2. října 2016 v 15:34 | RegčaIN
máš deprese? Nic se ti nedaří a jsi nespokojená/ý? Z vlastní zkušenosti vím, zpe nejlepší způsob jak to překonat je sport. Zní to moc jednoduše? Ono vůbeczačít denně pravidelně cvičit je těžší než se zdá. Já začala půl hodinky denně. Ze začátku to byl děs. Nikdy předtím jsem necvičila. Můžu doporučit cviky od Jillien Michaels z youtube. Zhubla jsem pět kilo a cítila jsem se skvěle. Opravdu se to vyplatí Největší odměnou mi byla psychická pohoda. Deprese se zmenšovaly až samy zmizely.. Opravdu to zkuste. Moc mi to pomohlo. Nedělám tu nikomu reklamu. Funguje to. Takže do toho dokážeš to!

spodní společnost dneška

30. září 2016 v 13:16 | RegcaIN
Můj život se mi zdá nenaplněný a pořád mi něco chybí. Nedávno se u mě zastavila má nejlepší kamarádka, která bohužel žije až v Praze. Povídali jsme si a já jsem zjistila že nemám ty správné kamarády. Polovina lidí v Havířově užívá drogya to většina je přímo ze Šumbarku kde bydm i já. Dnešní v uvozovkách dospělé mladé lidi zajímají jen hry na PC nebo mobilu alá chytání pokémonů nebo alkohol drogy či flákání se bezcílně venku. Jako by už neexistoval normální svět. Nikdo nechce milt odpovědnost dospět. Když vydím ty kluky kteří už mají přes dvacet i přes třicet let a stále se pohybují v jakých si klučičich tlupách a flákaj se nebo hrajou hry, pokládam si otázku co se to sakra stalo? Kdybych mohla vezmu si za muže svýho tátu. Jak to že mladiů muži netouží založit rodinu a nemají úctu k ženám. Ženy si samy sebe přestávají vážit a mnohdy se chvaj jako děvky. Nemám tu žádnouopravdovou kámošku, se kterou bych si smysluplně popovídala... Možná jednu. Když jsem byla na návštěvě u kamarádky v Praze, byla tam úplně jiná atmosféra a úplně jiní lidé. Chytří a vzdělaní, kteří se dokáží bavit i bez alkoholu, trpeba v čajovně u hry Aktivity a podobně ukázalo mi to jiný svět, svět který se mi líbí a kterýtak postrádám tady v Havířově. Říkám si jak je to možné takový rozdíl. Možná tady taky normální lidi jsou en ne tolik. Nebo se prostě jen schovávají ve svých čajovnách. Moc bych ocenila kdyby tahle egoistická doba skončila a aby se na s céně opět objevili ti opravdoví muži. Muži kteří si váží žen a milují je za to že o ně pečují a rodí jim děti. Kde jsme to dospěli. Je mi 27 let a mám pocit že nepatřím do této doby.

Včerejší den na Ho....

30. září 2016 v 10:06 | RegcaIN
včera jsem byla úplně hotová , schválila mě chřipka. Tak čekám na manžela až přijde z práce a trochu mi ulehčí a ostara se o malého, našeho ročního syna. Zašelven se psem a malémuse věnoval pět minut. Matýsekvylil kafe a už byl oheňna střeše. Bylo studené od rána. Přišly výčitkyže jsem tam ten hrnek nechala a že se to stalo tím pádem kvůli mě. Přitom já ležela polomrtváv posteli. Taky jsem mu neohrála oběd a neodnesla až podnos. Chudák malý jak ho zanedbávám. Ale že mě schvátila chřipka a jsem na konci sil tak to užnic neznamená. Prostěna chlapy je spolech. Když potřebujeme podporu tak se žádné nedočkáme. Ale nedej bože když je to opačně a onemocní muž. A my pilné Včelky hned manžílky obletujeme. Tak ženy určitě nejsem sama kdo má tak ochotného chlapa.... Do noci na mobilu jako malej kluk. Když včera přišel do ložnice tak my se synem jsme už spali. Nejlepší ale je že mi ráno píšejakoby nic. Jak ti je lásko... Bla bla bla... Asi by mu vyhovovalo manželství spíše virtuální. No jo po tom všemse vděku nedočkám.

Strach z budoucnosti

29. září 2016 v 14:20 | RegcaIN
Představte si, že si vezmete za muže pracanta , o kterém nepochybujete, že je schopen uživit rodinu. Vše jde jako na drátkách a najednou bum a jste těhotná🎉. Všichni vám to moc přejou a gratulují vám. Prostě jste šťastná. Co by se mohlo stát? Najednou se všechno pokazilo. Muž přišel o práci a obklopoval se divnými kamarády. Najednou jsem v devátém měsíci těhotenství a zjišťuji pravdu.Prásk! Pravda mi dala pořádnou pecku. Teď tipujete nevěra a nebo cokoli jiného..... A ono jsou to drogy. Pervitin. Po narození našeho syna to bylo krušné. Ale brzy se muž vzpamatovala začal pracovat. Ale upletl mi doživotní oprátku strachu, strachu z budoucnosti. Už mu nemůžuvěřit a zůstávám ostražitá, aby mi drogy nerozbily rodinu. Držte mi palce. Já držím vám. Omlouvám seza chyby v textu ale na mem mobilu to lépe nešlo. 😊 Ahoj. REGČAIN.

Kam dál